Přátelé

Vždycky jsem se rozhodla, podle svojí rady.
Ostatní jsem probodla a neviděla klady.
I když se snažili, i když mi radili,
Mé oči zpražily a rady mi vadily.
Když se tak zamyslím, jaká jsem byla,
Když se tak zamyslím, já nebyla milá.
Pak však přišla jedna chvíle, kdy jsem oči otevřela
Bolest si hned našla cíle, a v mé duši rána vřela.
Slzy ihned smáčely, moje bledé líce,
A kamarád-pláču-li-pomůže mi více.
Řekl přesně co mám v hlavě, řekl co já vím
To poznání hned přišlo hravě a já jeho radu zřím.
Pochopila jsem, že pomoc je třeba
Pochopila jsem, že život není věda.
Nesmíme už zapomínat, že přátelé jsou tady
A nemusím připomínat, že mají i své klady.
Pomohli mi poznat to, co nezvládla jsem sama
Pomohli mi poznat to, co přátelství dává.