začátek konce

Chodím jako duch,
kolem tebe.
Těžký zdá se být i vzduch
a modravé je nebe.

Jeden člověk všechno zničil,
já ho nenávidím,však ty ho miluješ,
past na nás oba pečlivě líčil,
ale ty jako bys slepý byl ještě poděkuješ.

Tak krásné bylo to přátelství,
nikdo nepletl se mezi nás,
tak krásné bylo to přátelství,
až mu někdo zlomil vaz.

Hezké chvíle jsou za námi ,
už zbývá jen to špatné,
srdce je pokryté ošklivými jizvami
a konverzace vázne.

Proč člověk ztrací ty co miluje?
Proč všechno musí jednou skončit?
Proč přátelství za pár let jen bolavá jizva je?
Proč vše se okolo konce točí?

Chci tě zpátky a všechno to co bylo,
takhle to přece nemá být,
kéž by to takhle nikdy neskončilo,
teď musí každý svou cestou jít.

Měli jsme svůj vlastní styl,
žili jsme jen pro toho druhého,
z našeho poháru přátelství však někdo cizí pil,
ty do posledního slova poslechl jsi ho.

Ten půl rok dal mi tolik nových zkušeností,
ať lásku,přátelství či hádky,
teď nevím zda je to smutné či spíš k zlosti,
je konec příběhu,konec pohádky.

Štastný konec?Nedá se říct.
Osud?Možná že jo
Pomluvy?Těm vyšel jsi vstříc.
Srdce s esmutkem zahalilo.

Měli jsme na výběr,každý vybral si cestu jinou,
oba dva jsme se změnili.
Snad časem ty cesty zase splynou,
přátelství hynulo a mi jsme ho nechali...