Lidská těla

Lidé bledí krajem běží,
naděje v nich umírá,
střípky strachu na jejich mysl sněží,
víra se pryč ubírá.

Mysl strachem sevřená,
dělá z lidí pouze těla,
těla k smrti určená,
ale kým ?
Vždyť ta těla taky žít chtěla.

Chtěla žít beze strachu,
s vírou a nadějí,
však někdo tomu jinak chtěl,
a ona prázdná se tu válí v prachu,
v bolestech tu zmírají.