Dětství

Měsíční svit zalil tvou tvář,
vlasy rozprostřela jsi na polštář.
Opouštíš svět... odcházíš do říše snů...
do říše princů a princezen,
dětský svět není ti odcizen.

Jsi ještě malá, droboučká holčička,
když hraješ si, štěstím záři ti očička.
Tak trošku, trošičku ti závidím,
tu krásnou cestičku za mládím.

Tak vrátit se do snů
a vrátit se do plenek,
vrátit se do pokoje plného panenek.
Smát se a brečet,
jak čas letí nevnímat.
Hrát si a křičet,
jak zrada bolí nevědět.
Běhat a skákat,
jen mámu a tátu milovat,
šrámy a rány od nich nechat si pofoukat.
Usínat mámě v náručí
a vědět, že táta v každém průšvihu za mě se zaručí...

Tak teď koukám na tvou krásnou hebkou tvář,
jak osvěcuje ji měsíční zář
a přeji ti, ty mále zlatíčko,
krásné dětství a zítra sluníčko.