Hvězdičky

Posloucháš, co Večerníček
na dobrou noc vypráví,
díváš se jak Rákosníček
posadil se do trávy.

Zamával a utíká spát,
zítra bude taky den,
ale tobě blýsklo v očích:
"Tatínku, pojď ven..."

Šli jsme spolu do zahrady,
dívali se po hvězdách,
co nám vlasy postříbřily,
když přilétly na náš práh.

Támhle letí Labuť bílá,
pod ní stojí Velký vůz,
a Polárka, Aldebarán,
Klárko, spočítat je zkus.

Jedna, dvě, tři, čtyři, pět šest,
kdopak tomu rozumí,
tatínku, vždyť ty mě zlobíš,
tohle nikdo neumí...