Nespavost

Nespavost mě proklíná,
noc za nocí svou nitkou protíná.
Světlo venku usíná,
já bdím,
s otevřenýma očima sním.

Není to snění krásné,
ještě dvě hodiny noci jasné.
A budík tiká, tik a ťak,
já koukám už zase do tmy, do oblak.

Nespím a probdím půlku noci,
takhle snad nespí jenom cvoci.
Já také spala bych a ráda,
však nespavost, to je velká zrada.

Když konečně oči se zavřou,
tu ručky budíku na čtyřech třiceti se zadřou.
A zvoní, vstát.........
Však teď se mi chce právě spát.

V autobuse spánek doháním,
však s trpkým poznáním,
že cesta krátkou chvíli trvá
a já zas vystoupit musím prvá.