Zatracen

Pomalu kráčí černou nocí,
jde sám nekonečnou tmou.
Život už nemá ve své moci.
Je pouhou vzpomínkou.

K věčnému bloudění odsouzen.
Sám bude navždy.
V noci z mrtvých probouzen,
že ukončil život provždy.

Za svou smrt zatracen,
že život si sám vzal.
Nemůže umřít,je ztracen.
Za věčný klid cokoliv by dal.

Ptá se sám sebe stále dokola:
„Proč tak krutý trest?
Že skočil jsem autu pod kola?
Za přání ukončit bolest?“

Nikdo mu odpověď nedá.
Navždy bude bloudit tmou.
Smrt se přeci vrátit nedá.
Navždy bude pouhou vzpomínkou.