ZÁPLAVA hloupých rýmů

Kap, kap, kapy kap,
voda teče přes okap,
mlží,prší, leje,
v ryně díra zeje.

Voda jako ze splavu
cáká pánům na hlavu,
padá deštík ze střechy,
dělá plno neplechy.

Zaplavuje chodníky
vytváří z nich rybníky.
Zaplavuje cesty
mezí vískami a městy.

Brzdí městskou dopravu,
vše žene na popravu.
Ty zatracené záplavy,
bůhví kdo je napraví.

Já jsem houby pomocný,
ležím doma nemocný.
Plave mi vše i s postelí,
snad puška mi hlavu prostřelí.

Než však stačím k ní dát hlavu,
padám, funím a taky plavu.
Najednou kecám od věci:
není nad to snídat ve vodě telecí.

Málem se o trám rozervu,
když otevírám konzervu.
A už plavu na náves,
neštěkne po mě jediný pes.

Ničeho si nevšímám,
na povodních v míru usínám.
Houpy houpy hou,
konečně smrt. Ale jen na prvou.

Probouzím se v domě doktorů
a jako na potvoru-
žiju. Říkají jen taktak,
zachytil jsem se o hrací automat.

Rodina radost má jak blázen,
já myslím však jen na bazén.
Zahléd´ jsem ho v tunelu na konci,
jakmile upustil jsem telecí.

A s ironií sobě vlastní,
říkám, je blbec, kdo básní
a magor, který čte mé žvásty,
tak snad abyste už zhasli.