Poesia pro vita

Globalizovaná smrt

dostat do tvého ucha
motiv lásky
a pak jednoduše
pojít hlady v lesích
o tobě píšu smrti
řádky krví potřísněné
genocido, násilí, jaderná pumo

A ti druzí

tvůj rubáš vrostl do země
a ty to nevíš
kleješ na ty druhé
už se nezamykáš
a necháváš k sobě život
ale jen tak zlehka přicházet
pronikáš do slov o nemocích
tohoto světa i ne-světa

V jabloňovém sadu

jabko spadlo do klína
ty sedíš a divíš se
sotva víš a smažíš se
v poledním stínu slunce
máš pocit žes okradl ten strom
a teď se kaješ před jabloňí
už nikdy nebude jako dřív
ani ty člověče

Jaro

smrt porazila jsi
svým mohutným tělem
a pak sis jako kdybys
zvítězila nad bohy světů
oddechla a pokračovala
ve své depresi
slzy tvé do rána zmizely
v oparu ranního deště
v rukou tvého otce
tys jaro, otevřené srdce
voníš, ale jen pro někoho, krásně