Píši ti z dálky času

Píši ti z dálky času
a vidím tě jak kdysi
nad průrvou let se klene duha jasu
ve zlatém světle hledám tvoje rysy
jak tenkrát v mládí stojíš před mou tváří

Ať život běží, mlha občas mrazí
severní obzor hraje modrou září
polární slunce nemá sílu léta
jsi stále se mnou, světlo mého světa
čas nezastíní tvoji věčnou krásu

Šels se mnou jako poutník
po cestách drsných k čisté výši nebe
a kroky moje byly prosty strachu

Ryji svá slova do skal zemské kůry
píši své věty do hvězdného prachu
v té třpytné říši milionů sluncí
i v posledním svých ztěžklých víček vzmachu
já uvidím jen tebe, tebe, tebe