Den po válce

Sedím v koutě pro zavržené a počítám,
kolik ještě místa v tom svém srdci mám.
Zkouším reset jako na zaseklé mašině,
ale cítím se prázdná a tak nějak nevině.

Je den po válce, krev na bojišti zasychá.
Chci, ať se mi srdce ustrne a aspoň zavzdychá.
Ne....
Necítí nic.Jen prostor vzduchoprázdna.
Tak buď už v srdci nemám nic
nebo si ze mě někdo dělá blázna.

Znovu restartuju a chci vědět citů stav.
Ale koukám za sebe na bojiště
a válí se tam spousta hlav.
Možná i ta moje, že nevím, na čem vlastně jsem,
když nemám srdce,
nejdu za hlasem