Včelka

Co jen všechno malá včelka..
a díky za nic nežádá,
nikdy pro nic nezalká,
tiše umírá, padá na záda.
A já? Co já? Co já.
Mně se zdá (spíš však ne)
že svět nikdy nezapomene
na včeličku, na smrt její
a shnilá duše uvnitř mě se bojí,
ne že umře, nýbrž že snad ani nežila,
jen prosila, jen prosila..
Bože, jestli jakýs, řekni, proč tu jsem,
proč mě to trápí,
jen si mě vem, pod tu šedou zem,
pod tu zemi šedivou, prsty se ti rozklepou,
moc kouříš, Bože,
neboj, bez reptání ulehnu si v lože,
cos mi stlal,
co mám ale dělat do té doby, co mám dělat dál?
A k čemu,
proč tu vlastně jsem,
tak už si mě do prdele, lásko, vem,
vezmi si mě třeba mrtvou, ale za ženu,
tím Boha, včelu pochyby bezpochyby, bezpochyby zaženu
nebo ne..?