O člověku 7.10. 2002

Přec ubohý jsi člověče
ač vroucně rozevíráš dlaně
bláhově věříš, že snad skane na ně
horoucí slza... věz, ta mezi prsty proteče

Člověče, tys' hlíza vzešlá z mrvy
pošetile pleníc' lůna vesmírných sadů
zpupně vystrkuješ z davu uslintanou bradu
klaníce se modlám, jež zbroceny jsou krví

Ty nemocnou máš duši, i tvé tupé stádo
tam kdes' míval srdce se chvěje cárů klubko
prohnilý a chladný pod nadýchanou slupkou
velebíš svou zášť a honosíš se zradou