Počátek

Dušička tiše do těla vklouzla,
našla si místo jaké si přála.
V lásce a teple aby se hřála,
věřila v sebe a života kouzla.

Čekala dlouho na pravou chvíli,
vzhlížela s nadějí k mnohému tělu.
Nechtěla pro život vězeňskou celu,
hledala adresu pro život víly.

Dobře si vybrala královskou zahradu,
kde rostou do nebe květiny citů.
Nebude měnit ji za žádný z bytů,
pomůže odhalit zrození záhadu.

Potěší rodiče zázrakem růstu,
nespasí nikoho, jen úděl si splní.
V objetí lůna tiše si vrní
pro všechny skončil čas dlouhého půstu.