Plynu dál

Na co myslím,
když sním o podzimu jara
a bdím
v slunném šerosvitu?
V stínu vyhaslých očí krahujce
se chvím
a třesu před chraptivým smíchem havrana.
Jak lehce plyne potůček
v špinavou řeku, níže.
Chrčivý zvuk hrdla,
polykajícího sklenku chlastu
a motavá chůze opilce.
Studený vítr zahřívá tělo mé,
čelo zdobí trnová koruna
a já odpočívám.
Pod křížem z Golgoty
prošel jsem celou Kalvárii,
aniž bych se jednou zastavil!
To já jsem zabil Ábela,
ač nejsem Kain,
podpálil Gomoru
a Sodomu nechal stát
(tu podpálil někdo jiný,
kdo vzal si ze mě příklad)
Rómula a Réma hodil jsem vlčici
a ta je vychovala.
Všem tuhne úsměv na rtech,
když kol nich jdu
a oni mě ještě neznají.
Rád vsednu do loďky
u řeky Styx
a projíždím se v jejím proudu,
hledím na škemrající stíny,
které by tak rády jely se mnou
a nabízejí mince své,
ač nejsem Charón.