Jsem ten...

Jsem ten, jenž láme andělům
Vaz a špiní křídla
Ti na oplátku v studený můj dům
Snášejí myrhu a roztodivná jídla

A já je plísním, je jedno - noc či den
Však jejich tváře líbezně se culí
Se stolu sklidí kosti, když padnu nasycen
Tělnatý můj stín k navlhlé zdi se skulí

…polibky naše pak voní po cibuli

Jsem ten, jenž zháší aureolu
Svatým, tahá je za pačesy
Ti na oplátku k žebráckému mému stolu
Snášejí quod libet do klobouku bez plerézy

A já je plísním, je jedno – noc či rozetmění
Však v jejich tvářích libý jas a klid
V mísách a pohárech pranic dobrého když není
Nesměle přihlásí se, zda-li smí již jít…

…a já sám, polibků prost a neumyt‘