VĚČNÁ KULATOST

Byla temná noc a pršelo
Trochu zima a byl jsem sám
Kam ztratila ses, milá kam?
Spát se mi vůbec nechtělo
Tak ze skříně jsem vytáh rám

Do rámu jsem plátno vložil
A na plátno měsíc nakreslil
Čmáral jsem čmáral za všech sil
Já vzpomínal, co všechno jsem s ním prožil
Snad trošku jsem se vyděsil

Fiktivní měsíc na mně zářil
Přál jsem si s ním povídat
Když slovo já chtěl jsem mu dát
On uraženě jen se tvářil
Že nudím ho bylo z něj znát

Tiše a smutně a nehybně koukal
Já vlka pod něj přikreslil
Abych ho trochu usmířil
Slovíčka proseb já ze sebe soukal
A vlk naň jenom tklivě vyl

Pak náhle měsíc pokynul ke mně
A ptal se, proč ho ruším?
Že zrovna zpívá mrtvým duším
A nemá čas na lidské plémě
Zpěv jeho nepatří mym uším

Já prosil jsem ho úpěnlivě
Aby až budeš v noci spát
Zasvítil do snů nastokrát
Vlk znovu zavyl velmi tklivě
A já si Tě chtěl znovu brát...