Bolavá srdce

Když mraky zahalí měsíční svit,
když vítr zaskučí mlč,
a rosa vpíjí se do kůží,
strach nevkrádá se do duší,
srdcí zlomených
tváří pobledlých.

Když tma nabídne úkryt,
když ticho pohltí dotyk,
a sten dere se ven
z ran otevřených
rukou rozevřených.

Pak do prázdna upírá se zrak toho,
který ztratil svou tvář,
a mysl prodal vzpomínkám.

Nohy klopýtají za hvězdou
- letící oblohou,
s nadějí hledají úkryt,
kam by se schovaly,
a na věčný spánek si ustlaly.