Pomník vzpomínek a činů

Z pozůstalosti svých vzpomínek,
sestavuji pomník svých činů.
Ční mi v duši jak věčný plamínek,
který plápolá dokud nezhynu.
Jak maják v proudu myšlenek,
zlověstně se tyčí v duši mojí,
jak čarodějný prostředek,
který rozdává pocity, které bolí.
Rozbřeskem očí se probouzí k žití,
roste a sílí s každičkým dnem,
oči mé smutně se kloní,
když myšlenky mé tlačí ven.
Jak buchar co doráží v zemi,
tancuje v mozku mém,
někdy jsem dost ponížený,
tak Bože vem si ho, vem.