Autobiografie...

Horské štíty v mlze skryty,
ostří jejich do dálky se blýská.
Tam kde není žádné cesty,
rozlehlé údolí se skrývá.

V husté mlze kolem něj mnoho duší putuje,
někdy se některá přiblíží,
leč většina se rychle vzdaluje.

V osamělosti leží tato světa část,
kam slunce nezáří nikdy nadoraz.

Tam zelenou trávu kryje šedá prsť,
už není slyšet potoků veselé zurčení,
jen v dáli temného hvozdu hučení,
ježící všem živým tvorům srst.

V něm leží klíč jak zničit šedý stín,
však pro jeden paprsek zbytečné vláčet se s ním.

Alespoň že bílá mlha brání zvůli,
zlatý důl postavit někomu k vůli.

A tak se zde nic nemění,
zde kde noci ni dne není.
Vše je pokryto šedými závoji,
jež předchází ranám které se nehojí.