Úsvit zkázy

Z šedých mraků klendba syrá,
v ulicích studený vítr se zmítá.
Uvažuji o světě v němž budu žít,
či spíše snažit se přežít.

Šedý stín se z mraků spouští,
smrtka už si kosu brousí.
Nic už není jak má být,
odsouzeno vbrzku shnít.

Já tichý jsem v stínech Bard,
vidící skrz propagandy kal.
Osamělý vprostřed davu,
cítíc však jeho skrytého žalu.

Ve své volné chvíli,
hledám světlo zářící,
které prozáří temné stíny,
jež životem mne provází.

Sám rozhodně nejsem hvězda jasná,
pochodeň planoucí.
Ač vlastnost by to byla jistě krásná,
jsem spíše badatel příliš vidoucí.

Právě stíny tyto temné,
daly mi sílu vůle pevné.
Dosáhnuv takto stoického klidu,
myšlenky mé získaly ostří ledu.

Však zdá se mohou být sebeostřejší,
stínům nezpůsobí škodu nejmenší.
Kol mne už není ani čirá temnota,
jen mlhavě šedá prázdnota.

Svět kol mne octl se v jakési vývrtce,
těžko říct kdo stavu jest výrobce.
Ropná krize má krok mílový,
stěží ji někdo zastaví.

Něvěřím, že přijde soudný den,
Terminátorem nastíněný.
Spíš čekám nekonečný hrůzný sen,
Sharonovy Guvernátory vytvořený.

Ač přijde po kříži, hvězdě i svastice,
nikdo včas nevztyčil hranice.
Likud jasný plamen zionismu,
lidství se naučil od nacismu.