Motýlí manifest

V stínu skryt a neviděn,
pozoruji ostatní kritickým pohledem.

Mnozí jak stádo skotu pobíhají,
plané myšlenky jen omílají.
Zkostnatělí ve vnuceném jim stylu života,
jak motýli v mocného cyklónu oka.

Nevidí svět za vířivou oponou,
slouží svým pánům s falešnou odvahou.
Bojí se proletět tuto zeď,
tvrdí že nelze to teď.
Raději budují společenství své,
na troskách jenž cyklón jim přinese.

Křídla kdys velká a duhová,
scvrkla se v šedý stín,
pro život v prachu přiměřená,
v troskách jenž cyklón poskytl jim.

Létají v hejnech za svými vůdci,
nemyslíc na nic krom ně.
K slepému poklonku léty vycvičeni,
stačí jim ke štěstí země.

Jsa takto silně omezení,
nechápou duhové jedince,
jež se k nim občas shůry spustí,
by s nimi pobyli kratince

Stejně tak duhoví nechápou šedé,
tak jako já nechápu vás.
Cosmopolitany, Blesky a Esquairy uzemněné,
troskami kultury znějící hlas.