DiscoWorld

V stínu odlescích,
v změti těl se vlnících.
V dunění basů,
vprostřed sboru hlasů.

Součástí jsem lidí masy,
s mým mísí se jejich hlasy.
Opojen panem Becherem,
svíjím se jak jindy neschopen.

Zábrany všechny v dáli mizí,
jsem své nízké já,
člověk ryzí.

Zmítán basů otřesy,
na chvíli nemyslím na stresy.
Svět se smrsknul v záři světel,
Stín bičujících jak roj metel.

Co pravdou zdá se,
jen je hrou.
Nad tím jasná UV záře,
pod dřevěnou oblohou.

Pod tím nebem fialovým,
v emocemi nabitém sále,
pomalu jistě střízlivím,
pocit osamění trvá stále.