smysl života?

Ležím na dně,
v té hlíně tmavé,
světlo je ve mě,
a někdo přichází...

Má štěstí, ještě žije
nebo spíše smůlu,
jednou také shňije.

Život je pomíjivý,
jako naše vzpomínky,
člověk se divý,
nechápe tyhle manýrky.

Jednou si dole, jednou nahoře,
každý si to zkusí,
někdo se z toho vylíže,
jiný se zadusí.

Je to koloběh života,
jako té vody čisté,
jednou přijde i potopa
a všechno zmizí dočista.

Vidím červa,
zas něco ze mě ukousnout se snaží,
jsem ještě živa?
Ne, jen se cítím svěží.

Tak tu ležím
a vnímám všechno kolem sebe,
už nikdy nepoběžím
a neuvidím tebe.

Zůstávám tu sama
a něco Vám chci říct,
tenhle život tady,
je plný hořkosti a zrady.