PROSTĚ ŠPATNÁ NÁLADA

Už je ráno, zase jeden špatnej den mě čeká.
Ať mě sakra všichni v klidu nechaj,
každej na mě kouká jen zkrze prsty,
těším se, až bude konec týhle bídný cesty ven.

Všichni na mě křičí,
padaj na mě špatný stíny,
tohle vidět nemůžu,
to mě strašně ničí.

Jdu po ostrých kamenech přítomnosti,
každej na mě kašle,
chci zavřít oči a usnout,
hluběji já už prostě nechci klesnout.

Lampy všechny zhasly,
mizerně mi pořád je,
když otevřu oči,
na rohu vidím naděje.

Utíkám bosa za kouzelným rohem,
chytilo mě to,
polapilo mě to,
černo černej stín,
hustá mlha, stín.

Chci tenhle špatnej čas zastavit,
usnout,
nikdy už neprobudit.