Ódička na radost...

Ten pocit...

Vždy tak nenápadně a náhle
pocit se vnoří do hlouby duše,
nemohu to vyjádřit vzletně, stroze nebo suše,
to teplo a to nádherné vzrušení
může být krátké, ale v takové síle,
když vše je jenom pouhá naplněná chvíle,
která se rozplyne ve všedním světě,
jako tajemný sen stroze ve vzpomínkách.

To kouzlo...

To krásno kolem a zvláštní cit,
co touží se mnou celou prostoupit,
když mi úsměv na tváři příjemně hřeje,
mé srdce,jakoby zázrakem, pěkně se směje
a zároveň musím ve své zmatené mysli mít,
že bez tohoto pocitu nemůžu...prostě nemůžu žít...