Chtít měnit je slepá cesta

Pošetilá jsou přání chtít změnit čas
Copak vyhaslá svíce snad touží
Rozžehnout zpět vyhaslý jas?
Aby mohla být sžírána plamenem zas?
Znovu, avšak jinak…

Jednou, zjevil se mi krásný svět
Já nádherou poblouzněn
Přislíbil jsem si
Že vrátím se znovu sem
Do poetičného kraje rajského zevření
Kde volnost je a žádných stěn
Z jehož nitra štěstí pramení

Když podruhé se zjevil onen svět
Již nebyl zde život, nekvetl květ
Všude jen těla a krev
bělost kostí, pach vnitřností a střev
Padl jsem na kolena
Ze chřtánu vychrlil srdceryvný řev

Horlivě jsem toužil míti božskou moc
Vymýtit ten děsu hvozd
Ve světlý den změnit noc
Změnit zkázu snu
Změnit temnou minulost

Když srdce mé utrpělo hluboce
Vyhledal jsem prastarého mudrce
Pravil jsem mu, co chtěl jsem změnit
Přiřknout lepší osud svému ráji
Navrátit mu jeho zenit
Proto se tu před ním klaním
Proto se tu před ním kaji

Mudrc trpce odvětil:
Littera scripta manet
Poté zařval z plných sil:
Nač měnit danou dráhu planet?
Tvá otázka vyvolala ve mně zlost
Nevíš jak je troufalé
Chtít rozvrátit minulost?
Jsi člověkem a hraješ si na Boha?
Tys měl žít, to byla tvá úloha
Ať je po tvém
Tvůj ráj se stane peklem
A ani ty už nebudeš
V životě svém vleklém
Zahyneš…

Jsou pošetilá přání změnit čas
I kdybych mohl změnit minulost
Přes všechna utrpení vztyčit most
Černí zabarvit šedý vlas
A zahubit dobrem zlost

nechtěl bych...