Padlí andělé

Z nebe se snáší bez naděje na návrát.
Lítost ve vzduchu se vznáší,uplakaní půjdou spát.
V nebi už je nechtěli,nemají to snadný,
dělali co neměli,jsou andělé padlí....
A tak chodí světem,umazaný křídla,
jak opuštěným dětem už jim chybí víra.
Polámaná,zrezlá svatozář.
Prázdno v srdci,uplakaná tvář.
Kde jsou tyhle andělé,na to se mě ptáte?
koukněte se kolem sebe,vždyť je dobře znáte....
V ulicích se toulají,nemají kam jít.
Štěstí dávno neznají,zbývá jim jen snít.
S cigaretou z trávy,mají vlastní svět.
Citům už se brání,každý radši odsoudí je hned.
Ale nemůže je soudit,ten kdo tohle nezná.
Kdo neví co je bloudit,kdo neví jaká je jejich cesta.
Kdo nezná tenhle svět,složený z lahví od vína.
Kdo neví jak tvrdá je od života pěst,jak těžko se večer usíná.
Kdo má život v pořádku,kdo ještě neumí číst osudu z podřádků.
Nedivte se že jsou jiní,znají toho mnohem víc.
A ničeho nejsou vinní,taky chtěli hezky žít.
Proč mají žít normálně,co můžete vy po nich chtít?
Dívejte se pořádně,jací mají být?
Svět je zlej,a takovej nechceme,
tak s tím něco udělej,když jsme padlí andělé...