Pro tebe...

I když stalo se toho mezi námi moc,
Nikdy nikomu neříkala jsem o pomoc,
Vím, možná stalo se to nepodstatnou věcí,
Když mé city byly uvězněné v železné kleci,

Přes vše zlé já vnímám smutně to co bylo,
To slovo konec do paměti se mi vrylo,
Jsi v mém životě navždy uvězněný hráč,
Tys však nehrál, byl jsi povětšinou spáč,

Už si nedáš motat hlavu vše já vím,
Ale za špatně s tebou já být neumím,
Tohle jsou obyčejné řádky tobě patřící,
Uhasínaly, ale teď jsou opět hořící,

Dokonalostí neoplývají, ale ráda je píši,
Ještě nevíš jak má osobnost k tobě vzhlíží,
Ale ty si nedělej z ničeho už vrásky,
Máš kamarády, já ne….a ty ti dají plno lásky