Prosba II - Splněné přání

Letím vzhůru do oblak,
na zádech mě nese drak.
Tělem svým mě chrání,
plní mi mé přání.

Prosba byla vyslyšena,
když drak se mnou vzlét.
Jen já byla vyvolena,
vidět jeho svět.

Blížíme se k dračí hoře,
domovu všech draků.
Na skály zde naráží moře,
na nebi je spousta mraků.

Všechny problémy a starosti,
náhle odpluly v dáli.
Jsou to jenom hlouposti,
jsem tu jen já, drak a skály.

Konečně drak přistane
u veliké jeskyně.
Po letu hlad dostane,
on je v tom však nevinně.

Prohlížím si jeho domov,
zatímco odletěl na lov.
Není to sen, nejsem blázen,
v únavě ulehám na zem.

Budím se, venku je bílý den,
vycházím z jeskyně ven.
Nestačím se ale divit,
že jsem tam kde chci být.

Před jeskyní dráček leží,
pečlivě svůj domov střeží.
Jsem stále tady, na skále
a zůstávám i nadále.

Drak mou prosbu vyslyšel,
v noci pro mě přišel.
Teď tu šťastně žiji s ním,
co bude dál.... uvidím...