loňský podzim

Ranní mlhou problesky paprsky slunce,
rozsypaly perly do trávy
a já si vzpomněla jak kdysi jsi mě pohladil,
úsměvem něžným jak chmíří pampelišek,
vtiskl jsi mi do dlaní misku s čajem,
medem jsi ho osladil,
a posnídali jsme v trávě povidlový koláč
pak jak motýli jsme vyletěli k nebi,
na kopec až na obzor
a pustili jsme oranžového draka do větru
trhal se mnou za provázek a ty ses smál,
vzal sis jej a běžel dolů,
ten náš motýl ve větru,
obkresloval kruhy podle slunce,
smáli jsme se do větru,
a on mrazil do dlaní, jak led
drak, v té výšce tolik dravý
chtěl nám náhle uletět
stáhli jsme jej k zemi a běželi domů,
obláčky u pusy stoupající z čaje
hřáli nám už chvíli tváře,
jako mě teď samotné.