Není všechno zlato...
Není všechno zlato...
hvězdný prach, co přináší svou naději
stříbro měsíce, který mne v úplňku
chodí navštívit a pak mi postříbří celou peřinu
Déšť ohňostroje, co se mi zachytil ve vlasech
pak při česání padal lehce k zemi
Levný lesk zbytečných slov, jež každodenně
stírám z čela jak smrtelný pot
lesk slzí štěstí i zoufalství
třpytících se na tisíci tvářích jež denně potkávám
Třpyt jisker z krbu rodiny,
dnes zbylo jenom spáleniště…
To vše po léta sbírám
Pomalu přicházím na to, že
Není všechno zlato, co se třpytí…
Komentáře (8)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Hannazko umíš výborně seskládat slova a rým aby to na sebe navazovalo.Je to moc krásné báseň jak od prosfesionála skoro........:-)
03.10.2006 18:09:00 | Dušekteráztroskotává
Tvá báseň nemá lesk levných slov,
naopak, má z nebes věčný krov,
zlatí nás sluncem a stříbří měsícem,
když čteme ji, Tvým srdcem brodíce.
02.10.2006 18:59:00 | Levandule
Myslíš, Šmudlínku, že už se pomalu blížím k té odměně, kterou jsi mi sliboval? :o) - ručkuju, ručkuju...
02.10.2006 16:38:00 | Hannazka
Smudlinku, děkuju moc za podporu a uznání... taky Tě ráda čtu...:o) Díky!
02.10.2006 16:05:00 | Hannazka
Vždycky, když si tě čtu, mám jistotu, že tam narazím na obraty, které mě naplní. Tak se i stalo.
02.10.2006 15:30:00 | smudlinek
No není, není, ale co komu po zlatu - zlatem nenasytíš svojí hladovou duši. Ale tím vším, co jsi vyjmenovala ano. Je tam všechno, co potřebuješ k dospění a uzrávání, je tam prostě všechno...
02.10.2006 15:11:00 | G.P.