Schizofrenní rozhovor

Sluneční ledy v noční ulici tiše tají,
s dámou v minisukni jen tak čekajíc.
Něco si povídají,netuším o čem.
Jak už to u dam bývá,
jistě si veršovala
možná o slunci které vídala jen na plátnech kin,
možná o moři o kterém slyšela,že je slané.
Cítil jsem pach ryb.
Kdosi zašeptal ta nesmyslná slova.
A já rozpoznal,že je to ona,
štětka mluvící sama k sobě,
moc se milovala.
Přišel jsem k ní,
chtěla se bavit o dobru a zlu,
o teplu a chladu.
Chtěla znát,kde zůstane srdce,
když není prý ho komu dát.
Zůstala sama se svými ledy.
Odešel jsem,
já se s ní o hovadinách bavit nechtěl.