Na samotě

Dopsala má ruka znavená,
kleslo čelo na stůl,
klesla ramena.
Otlačená od rohu,
na čele otisk starých novin bulvárních,
v srdci vymeteno,
rozsypaná slovíčka vulgární.
Rozemletý prášek na nervy,
hned vedle povaleného zbytku májkové konzervy.
Taky drobky nedojedeného rohlíku s ovesnými zrníčky.
Dávám si pár drobných do zamaštěné skleničky.
Na elektriku a taky uhlí,
abych se ohřála za chladného rána.
Zůstala jsem sama,
ve svetnici ze starodávných dob,
kde nezaštěká pes,
neboť samota je hrob.