Vědma

Do křišťálové koule okem budoucnosti proniká,
slyší, jak dětsko pláče, když ztratí dudlíka.
Vidí, z karet jen při pohlédnutí krátce,
kdo je tvůj přítel a kdo tvůj zrádce.

Na sametu černá kočka, které dvě zelené oči blýskají,
snad i ona ví o lidském trápení,
když si po sobě dvě srdce stýskají.

V kávové sedlině nechá náš osud pěkně uležet,
a pak poví nám,
na čem by nám v životě mělo záležet.

Plamen svíčky nechá klidně dohořet,
stříbrným prachem na tmavé cestě ukáže ti lesk
paní zahalená do závoje budoucnosti
pomůže odhalit tvůj stesk.