Jelcin

Obehnán ostnatým drátem nepropustného odéru,
šourá se městy s igelitkami zastrkanými v rozích rozsáhlého terénu.
Za bariérou zečpělé špíny a vrstvách zaschlého potu,
táhne za sebou čerstvě vypopelnicovanou botu.
Má sice žraloka, ale i tak se bude hodit.
Zima se blíží a bos sněhem nedá se chodit.

Zahalen v prvotřídním zboží městského kontejneru,
vybral si bufetění jako svojí životní éru.
Z důchodu bývalého lampasáka,
platí cikánským šlapkám za šťoucháka.

Naproti kostelu, v tom svém haraburdí,
jeho dávno chcíplý pes už léta smrdí.
Krysy tam pořádají sváteční mejdany,
pokousaly ženskou, jdoucí do Penny.

A nikdo s ním nic nezmůže –
(do stolu vztekle bacím)
Takový je náš bezdomovec Jelcin.