Smrt upíří princezny...

Ach, jak je to lehké, mávnutím ruky roztříštit ty sny.
Sny pošetilé a hloupé, sny upíří princezny.

Cožpak už zapomněla kým opravdu byla?
Že jediný polibek zničil vše krásné,
že svědomí bylo neznámým pojmem.
A láska jenom klamný špás?

Koho potkala?
Komu dala srdce, že celou její podstatu změnil k nepoznání?
Kdo byl tím osudným, či snad osudem?
Nešťastná princezno, kdo probudil tvé city…