Led

Led...
tenký a proto tak křehký...
studí a ze spánku budí,
ne, život není jen tak, cítím...tam...
někde v srdci,
láska, trápení, žal
cítím...
a přeci se cítím tak prázdná
...tak nesnesitelně prázdná,
možná věta rázná,
ne...nejde mi to,
vidím ho, jak se smál,
byl tu a já s ním,
NE,....nechci se trápit,
a moc dobře to vím...

jenže zase ten led
tak křehké ho probořit,
ale přeci tak krásné pozlátko

lásky, krásy, něha
a zase tak naivní pozlátko,
když se skryju,
když nebudu vidět,
smát se....stydět
Budu tu!...ne nedává to smysl...

ale o tom city jsou
a ten led...
přece tak křehký a přeci tak krásný!!!
světe žasni!
city...
tak hluboko a bolestivě do mysli vryty...