Nahá
Nahá
Jsem ztracená ve víru světových moří,
když tváře mé pekelným žárem zas hoří
bojím se zítřka a bojím se dnes
že shořím v svých citech jak vyprahlý les
Jsem tonoucí v mělčinách lidských tváří
ztrácím se v pekelné jámě lvové
trpím když procitám z mlhy snové
a v tichu se klátím pod náporem citů
když s noblesou procházím kol všech těch bytů...
Prchám zas v chaosu temnotou všední
jsou všude kolem a já štvu se dál
nad tváří mizí mi hladina vodní
a ke dnu jen klesám jak tíživý val
Jsem nahá a všude vlci se plíží
hladoví čekají na kořist svou
naposled volám, však rychle se blíží
trhají, sápou, když duši mi rvou
Jsem ztracená ve víru světových moří
naříkám, běsním, pláču, však vím
že sama se zachránit musím z těch hoří
neb prach oni jsou a věří jen v splín...!
Komentáře (14)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Tak se do toho netlač, nejhezčí díla vznikají spontánně! Já si klidně počkám...:-)
10.10.2006 16:37:00 | Isobel
Rád bych, rád, ale na noční mě nic zatím nenapadlo, nebo jo napadlo, ale musím to dát nějak dohromady, tak přiští noční to sepíšu. Tzn. zítra. Doufám, pokud nebude moc velkej chaos. Ale nevím, nevím.
10.10.2006 13:55:00 | Mácha
Tak jsem si kvit! :-)Znovu jsem si četla JSEM a pořád mě to dostává...A ten konec je úplně nejkrásnější...Ještě aspoň jednu takovou! :-)
10.10.2006 13:26:00 | Isobel
Proč by ses měla červenat? Na druhou stranu to ale musí být krásné, když se červenáš. :)
Moc ti dík za komentík, moc mě potěšil.
...se teď červenám já... :)
Jinak máš pravdu, něco je tam trochu divný, ale chtěl jsem se popsat co nejvěrněji.
10.10.2006 10:18:00 | Mácha