Sen..

Ač snažím se nevidět
napodobujíce zaseknutou pásku
Tvůj briliantový úsměv
nedá mi spát

Miluji ho
ne nutně z povinnosti
spíš z touhy po tom,
aby odhalil sněhový skvost
pro mne

Ty nádherné rty
tvoří neodolatelný střed Tvé tváře
chtěla bych je líbat
neustále

Nelze se jich nabažit
stačí jediný pohyb
a moje chtíč cítit je,
mění se v Harpii

Jednou mi patřily
mohla jsem, ale nešlo to,
dělat si s nimi co hrdlo ráčí
přesto jsem prožila pohádku

Pohádky ale nekončí zle
to jen osud si hraje
a čas od času se usměje
a štěstí si nás najde

Světe div se,
nic netrvá věčně
i poslední bitva
připravila Napoleona o duši

Vím že nebudou mé
rty, které svádějí pouhou existencí
má nenapravitelná duše
po nich ale bude toužit

Do roztrhání
svého já
až do doby
než budu (KONEČNĚ) šťastná

Ale dovol mi prosím
ZBOŽŇOVAT
PODZIM
A Tvůj SMÍCH..