Za Světlem
Za Světlem
ze dna sklenice
Je dopoledne a já už jsem na mol
Vytáhnu párek
z prázdné lednice a
závidím mu, že jsou v páru
Závidím půllitru
jeho ucho hluché
závidím punčoše
to oko nevidoucí a
přeji si odplout někam
kamsi daleko
kde Světlo je, to nehasnoucí
Komentáře (10)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Jo... Kdyby bylo ještě hůř, víš kde nás najdeš :-) Jsme vážně dost prdlí, i dost milí :-D, tak Ti pomůžeme bolístku zhojit...
Vždyť od toho jsem Levandulová, ne?
(uklidňuji, hojím...) :-D :-D
10.10.2006 16:05:00 | Levandule
Tak nesmutni a ještě užívej posledních dnů babího léta. Na smutnění bude dost času, až spadají poslední listy ze stromů...
10.10.2006 13:58:00 | G.P.
A Tobě Levandulko taky dík! Mám v sobě pár dní takovej podivnej smutek. Ne, to není deprese...je to smutek starý jako západ Slunce, smutek hluboký jak oceán, smutek, který kalí rozum a je hrozně těžký ho pojmenovat. Jako bych tušila něco, co se má teprve stát, něco bolestivýho a těžkýho.
10.10.2006 13:23:00 | Hannazka
Velmi originální a koukám, že smutek je asi velký :-(
Posílám Ti jako náplast hrst slunečních paprsků, aby alespoň trošku zahřály... :-)
10.10.2006 13:21:00 | Levandule