Černá astra

Maluju černou květinu,
aby vydržela co nejdýl ve stínu.
Abych ji mohl dát Tobě,
protože stejně tak černá se dává modle.

Maluju černou astru v závoji alobalu.
Má odraz noci, když měsíc klouže z nebe dolů.
Maluju černé lístky okvětní,
a je jich hrozná spousta.
Přesto je tahle květina jakýmsi způsobem pustá.

Maluju černou stuhu,
kterou jí ozdobím,
ale pořád háže tmavý stín.
Přimaluju tedy další lístek stějně kontrastní,
s nadějí, že až ji podám Tobě,
tak se celá kytka rozjasní.