Dav

Se vztyčenou hlavou v průvodu
nebudu chodit nikdy.
A není to pokorou.
Jsem daleko od lidskosti,
proto si nikdy nezvyknu
na pozdravy.

Vzpomene si někdo
na svoje narození?
Absolutně od věci
připadá mi celej svět.
Snad jen kvůli myšlenkám,
co jsou vždycky bez konce
vytrácejí se vzpomínky.
Nikdo se nikdy nezeptá:
Jaký to bylo,
když Vás pod zem zakopali?
Vždycky to bude jenom takový,
jaký by to mělo bejt -
podle položených kolejí
se zadanou trasou přizpůsobení.