Povzdech reality

Svět zběsile se k zlomu blíží,
lidem se nad tím jen očka klíží.
Podle mnohých sýčkuji jen,
dál tedy ničí naši krásnou Zem.

Takovou proto dimenzi bych si přál,
kde zlatavý přísvit by hřál,
kde mohl bych v klidu žít,
nemusel od "přátel" v zádech dýky mít.

Postrádala by mne snad jen má cyber-skupina,
ve jménu moudrosti stvořená.
Však nikdo nenahraditelný nejsme,
jen podívejte, kde jsme!

Lidi se v pozicích zběsile přeskupujou,
s těží se na sebe po čase rozpomenou.
Těžko se pozná, když někdo zmizí,
setrvačnosti efekt ryzí.

Zakrátko by se našla náhrada,
já sklouzl do dějin propadla.
Linie dějin by se opět spletly,
do zkázy světa řád zas vnesly.

Těch pár naděje ostrovů,
podlehne stejně demence přílivu.