Stromy

Kroky jsou pouhou ozvěnou
bloudíme kolem sebe,
střežíme chvíli opilou
hledáme sami sebe.

Do hradů z písku zakletou
bolestí na rtech staletou
prolétnou kolem nás.

Do rány sůl ať zabolí
ať nás ten život zebe,
svítá a zbytky postelí
poprvé ochutnaj nebe.

Do hradů z písku zakletou
bolestí na rtech staletou
prolétnou kolem nás.
Ticho je pro ně záchranou
mávnou a křídly uhranou
lidi, cesty
i čas.

Svou vůní nás pak povznesou
a odsoudí zemi prokletou,
než půjdou o dům dál.