STOPY

Já nevěděl kam šlapu,
kdo za to vlastně může,
dnes snad i něco chápu,
co trápit nemá, muže.

Má chůze byla spanilá,
tak jistý krok jsem měl,
však noha v blátě skončila,
ač v dobrý šel jsem směr.

Ten otisk bláta na zemi,
přec jasný, stěží čitelný,
já hledal nové zázemí,
byť směr nebyl znatelný.

Své boty jsem však neměnil
a stopy...,
s časem nechal osiřet,
má slova v básně proměnil,
jak vůni co chce dobýt svět.

Možná i z louže do bláta
lze někdy kráčet životem,
hlavně, když duše bohatá
a pod nohama, cítit zem.

o5ja