Zlomená kopretina
Zlomená kopretina
Anotace: Prastará šuplíková záležitost z listopadu 1982. Tenkrát mi kamarádka poslala svoji protiválečnou básničku a rekvizity jako "milióny mrtvých" a "dívka zasažená radiací" mě nějak moc nevzaly. Tak jsem si řekl, jak bych na to šel já. Posuďte sami.
ti padly do oka,
a kráter po granátu, kterej zabil tvýho kamaráda.
Chceš narovnat tu kopretinu,
aby aspoň ona přežila.
Ale už stejně nemá šanci,
stejně jako ty.
Díváš se na svoje rozpáraný břicho
a je ti najednou všechno jedno,
je tu takovej klid,
jakej jsi už dávno nepoznal,
jen když jsi naposled spočinul
matce v náručí.
Vzpomínáš na ruku,
která tě hladila,
na stěny,
které dýchaly domovem.
Všechno je to už dávno pryč…
Víš, že ten dům rozbila bomba
a zůstala tam i tvoje matka.
Slyšíš cvrčka,
cvrká jako vždycky,
jakoby se nic nedělo,
a přitom třeba někde v rozvalinách
podzemní chodbičky
zůstala jeho družka.
A ten cvrček zpívá svou písničku
dál jako dřív.
Najednou máš strach,
že jsi poslední člověk na Zemi,
poslední člověk,
který stejně umře.
Vzdálený křik umírajícího ti vrací naději,
že aspoň někdo přežije,
že budou lidé…
A vnukové zapomenou na osud dědů
a budou se zabíjet,
poteče jejich krev.
I ty jsi viděl krev,
cizí i svoji,
moc krve,
krev stejně červenou,
ať byla z jakýchkoli tepen.
Viděl jsi trávu červenou od krve
a nemůžeš to nikomu říct.
I ta kopretina,
která ti zůstala v ruce,
je červená.
Zastrčil sis ji do knoflíkové dirky,
aby zemřela s tebou.
Měl´s ještě co říct,
ale nikdo to neslyšel.
Komentáře (36)
Komentujících (25)
Doporučit
Tisk
přečetla jsem to jedním dechem. je to tak moc skutečný až mě zamrazilo. co napsat, když slova nestačí?
má to sílu bolesti a utrpení.
13.05.2007 02:49:00 | Jenny.Dee
Ještě jsem se ani nenadechla, ale někdo jiný žil a psal tak, že mi po 24 letech usedá srdce...
12.11.2006 21:02:00 | Sunny
válka se v Tvých verších projevuje nenásilně..
nevím jak to popsat..něco tak zvláštního s touto tématikou jsem ještě nečetla.. a taky se mi ještě nestalo,že by mi takhle došly při komentáři slova...děkuju...
27.10.2006 10:33:00 | loveSKA
Nemá cenu abych to nějak komental. Musel bych opakovat, co už řekli ostatní. Dal jsem 100%
20.10.2006 09:58:00 | Filip Pivoňka
podle názvu jsem čekala nějakou smutnou alegorickou připomínku. A místo toho tohle syrový, ostrý dílko, jak je reálný, nic sladkobolnýho. To se přesně hodí k tomu tématu. Takový věci by se měly řvát do světa a každej by to měl slyšet. Hodně dobrý.
17.10.2006 16:33:00 | Trdlo
sorry ale myslim to fakt vážně a jestli ti to připadá jako k šedesátinám tak máš smůlu každej máme svuj styl a jestliže je někdo v prdeli s nervama a těžko se z toho vyhrabává tak napíše to co ho napadá jen aby se z toho snáze dostal!!A jestli se ti muj styl nelíbí tak ho nečti!nikdo tě k tomu nenutil!a jestli myslíš tim opravdovym básníkem sebe tak to bych řek že ne..že do nich máš taky daleko!mě se třeba zase nelíbí tvuj styl!já pokaždý píšu jinak!mám to podle nálad to nezáleží na tom jakou knížku nebo jakýho básníka čtu!!!tak čau!měj se!!!
16.10.2006 17:13:00 | Dindane
Kurňa, tyhle témata já nerad a málo kdy je dokážu dočíst. Většinou tam básnící moc tlačí na vyvolání trpících emocí, místo aby je tam něžně vložili. Tohle už prvním dvojverším je něco jiného. Ta hrůza je podána nenásilně a právě proto oslovila a vyvolala to co měla. Dočet jsem ji a přečet ještě dvakrát. Sakra dobrý. Netrouf bych si na to nikdy. Tedy 300 bodů.
16.10.2006 16:28:00 | Buližník
Jardo, je jedno, jestli je báseň stará nebo nová... tahle je nadčasová, a bohužel, stále má co sdělovat...
16.10.2006 15:58:00 | Levandule
Od tebe, Petře, určitě, protože nejsi z těch, kteří by plýtvali poklonami.
16.10.2006 14:48:00 | JardaCH
Petře, ani slovíčko, přísahám. Já svoje básničky upravuju jen velmi velmi zřídka. Většinou je nechávám ve stavu zrodu.
16.10.2006 14:13:00 | JardaCH
Járo, jsi entitomolog jako noha. To je tak orálně čistý. Jako ta ornitologie, ta věda o broucích:-)))
Neupravoval jsi tu básničku v poslední době, trochu?
16.10.2006 14:09:00 | Petr Miroslav
Dobře nastíněný detail má větší účinek nez odkrytý hromadný hrom...trefils to až hrůza...
16.10.2006 13:34:00 | Aglája
Jsem rád, že jste mě vzaly do party. Alci, počkej, až se ti tam zadře trn, srdce udělá rup. Taky si s námi budeš notovat. Ovčáci, čtveráci... (Já už blbnu jak Jarka)
16.10.2006 12:10:00 | JardaCH
Ježiuš, ten mi jde po krku, ten Harry, jsem mu dla 100, no prostě drsná báseň, promírová, nechci to ani komentovat, mi si s Jardou a s Alci rozumíme i bez velkých gest a slov, jsme tam napojeni nahoře na sebe a posíláme si pozit. energii.
16.10.2006 12:00:00 | Jarky
Začínám s resuscitací, Jarko, případně provedeme transplantaci. Ale s mým srdcem by sis moc nepomohla, je ještě rozervanější než to tvoje.
16.10.2006 11:55:00 | JardaCH
Jardo, netýrej moji zdrcenou a rozháranou duši dál, to je tak moc lidské a obnažené až na kost, pravdu o světe zřít se bojím, zakrývám si tvář...sůl mi sypeš do ran...a ještě s tím tady exhaltuješ a exhibuješ...co se stane dál, nic, svět poběží dle jiuných směrnic..Jardo...začínám mít infarkt myokardu..
16.10.2006 11:50:00 | Jarky
.. otevřená čtvrtá dimenze, před kterou zavíráme oči... tajemné neznámé světy .. krásy i hrůzy které si neumíme představit ..
.. důvěrně znám ... a ty ... jsi je nemusil prožít ... a dohlédneš tam ..
.. jo, jseš pro mě exot ....
.. v tomto rozměru ... je ale J. zcela mimo hru .. :-((
16.10.2006 11:37:00 | HarryHH
Jardo, já nevím, co k tomu napsat.... Asi jen to, že bys měl zrušit šuplíky ... jinak liter přijde o hodně dobrých kusů ...
16.10.2006 11:19:00 | Alci
Jarko, ty že bys neměla slov? A už jsem ti řekl, že jsi exot? Exot Jarda.
16.10.2006 11:16:00 | JardaCH
ua, ua, nemtudom madarom, en, pí, kjů, ej, bí si di i ef, dží, ejč, ej, el, em, en, ou, pí, kjů, ár, er, es, tí, ví, jů, dabl, jů, eks, waj, zed..
16.10.2006 11:14:00 | Jarky