Fotečka

Přišlo za mnou děvčátko, prej měl bych ji znát.
Že pochází od tamtud, kde jsem já začínal hrát.
Matičku už nemá, odešla když život ji dala
a jako vzpomínka na ni, ji zůstala fotečka malá.

Ani tatíčka svého nezná, za hudbou odešel v svět.
Svedla ho cesta hvězdná, šel a nevrátil se zpět.
Třebaže ho nikdy nepoznala, tuší přec o koho jde
a mě prej napoví fotečka malá, jen proto je ona zde.

Malou ručkou s dojetím, podává mi obrázek malý.
Své rodiče v něžném objetí a mě známý kopec v dáli.
Poznávám kopec i poznávám sebe v tom objetí
podoba děvčátka a mám oči plné slz poznání a dojetí.

Jak podmanivá je chvíle dojetí; nemluvím, nezpívám,
jen držím svou dcerušku v otcovském objetí.
Jaká to slast z toho poznání, mé srdce láskou taje.
Co to? Kytara mlčí a mé srdce na strunu lásky hraje.