A dál už nic není...
A dál už nic není...
.
.
.
Jen nebe co líže mraky
které pláčou…
A taky les
kde není přáno
vidět světlo denní…
Všichni poslepu skáčou
někam
a bez křídel…
V hlavě našlapáno
na tisíc představení
a smrt se potrhle směje
té směšné ceně za slova…
z b y t e č n ě…
(řekni mi ale proč)
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Tak jsem si pročetla několik posledních tvých dílek a básní ti to pořád hezky - atmosfericky.
17.11.2006 23:18:00 | Epona
Doufám, že listopadové básničky budou plné sluníčka a ty se budeš smát a radovat ze života..na světě je přece krásně..smutýnkování už bylo dost..usměj se:-))
01.11.2006 22:20:00 | Dajana
Zuzko,Zuzko…Musím k tobě chodit jen občas,jinak propláči celé noci.
Proč nosíš tolik černé barvy?
Dnes jsi se alespoň jednou zasmála?
Takové krásy je kolem nás a Ty samá krev a smrt.Ach jo.
24.10.2006 19:35:00 | kouzelníček
...ďalej vždy niečo bude,
vždy sa niečo bude diať,
možno budeš plakať,
ale väčšinou sa budeš smiať!
17.10.2006 13:14:00 | džemo
Třeba proto, že chceme, aby se smála...
třeba toužíme, aby se radovala...
třeba je tím, co vidět v ní tak chceme...
a naše přání plní... (ať peklo nebo nebe)
;o)
17.10.2006 11:29:00 | Cecilka