Podzim

ach podzime, jak já nesnáším Tvé listí, které do očí slzy mi v hání
jak nesnáším Tě za to, že uvrháš mne do samoty
div se podzime, ale já zase pláču, pamatuješ?
jako před rokem, do mých očí jsi sůl vehnal
ty hajzle barevnej, proč mě vždy tak trápíš?
Ty srabe chladnej, proč mne vždy uzavíráš?
proč? tu otázku mi vracíš rok co rok
a já se těším, že jednou Ti na ní nebudu muset odpovědět,
své duši dám klid v náručí vysněné a Tebe si konečně všímat nebudu